Je tu tradiční přehled knih, které mě v roce 2022 nejvíce zaujaly.
Opět připomínám, že v seznamu jsou knihy, které jsem přečetl v roce 2022, ale vydány mohly být v kterémkoli jiném roce.
Poslední tři roky ještě vyhlašuji „kniha – zklamání roku“. Nejde tedy o absolutně nejhorší knihu, kterou jsem tento rok přečetl, ale o knihu, u které byl největší rozpor mezi tím , co jsem od knihy čekal, a co jsem nakonec dostal.
Vyložený propadák mě nenapadá, ale zklamáním roku je pro mě kniha Projekt: pravda od Mariusze Szczygieła (překlad Stachová Helena). Nejslabší Szczygiel a některé črty s „pravdami“ různých lidí tady už nebalancují na hraně trapnosti, ale odvážně se do propasti naplněné trapností, okázalou sentimentalitou, narcisismem a poetizováním lidových frází a magického myšlení vrhly.
Knihy, které dostaly 5 hvězdiček.
Další kniha, která se podobně jako kniha „The murder of professor Schlick“, kterou jsem chválil tady už dříve, zabývá vzestupem, pádem a posléze fénixovským vstáním z popela myšlení Vídenského kroužku. A exaktní myšlení, které se rozvíjelo ve Vídeňském kruhu, staví do kontrastu k politickému, policejnímu a poté vojenskému nemyšlení, jehož jediným výsledkem bylo běsnění ve 30. a 40. letech 20. století. Jestli si při zprávách z ukrajinské fronty říkáte, že se dementní časy s Putinem znovu vrátily, možná vás tato kniha povzbudí a uklidní. Pomyslné a permanentní porodní křečí stažené lůno lidstva nevyvrhuje v bolestech jen gangstery a úchyly, kteří působí další bolest a zkázu, ale také úžasné osobnosti, jejichž skvěle napsané medailonky najdete v této knize a jejich odkaz bude žít ještě v době, kdy Putin bude jen další jméno z násilného pravěku lidstva a třeba po Lavrovovi nebo Šojguovi neštěkne ani ta ruská sobaka. V knize naleznete medailonky Macha, Boltzmanna, Einsteina, Russella, Hilberta, Hahna, Carnapa, Neuratha, Schlicka a mnoha dalších velikánů, kteří změnili filosofii, fyziku, matematiku, ekonomii a měli vliv na rozvoj IT, teorie her a mnoho dalších oborů.
A jak z medailonků plyne, nebyli to žádní suchaři.
Tento citát pochází od „hedonisty“ Moritze Schlicka. Člověk pochopí, proč David Edmonds třeba o Carnapovi, který do tohoto prostředí zapadl a který na oficiálních fotografiích vypadá jako nesmělý autista, napsal, že byl „notorický nevěrník“. 🙂
“Morality, Schlick was convinced, is not tied to self-denial: “It does not come dressed in a nun’s habit.” Quite the contrary: “Moral behavior springs from pleasure and pain; if one acts nobly, it is because one enjoys doing so…. Values are not dictated from above, but lie within; it is human nature to be good.”
A ještě jedna citace o významu Vídeňského kruhu pro myšlení ve 20. století.
“Popper wrote that it ought to be seen as a mark of respect that he had devoted most of his first book to criticizing the Vienna Circle. “The Vienna Circle,” he added, by way of obituary, “was an admirable institution. Indeed, it was a unique seminar of philosophers working in close cooperation with first-rate mathematicians and scientists. Its dissolution was a most serious loss.” It was a body blow not only to philosophy but also, it might be added, to the town of Vienna.”
Ještě jednou stejné téma. Vzpomínky na Vídeňský kroužek od V. Krafta. Výborná kniha se zavádějícím názvem. Kraft probíhá hlavně myšlenky Rudolfa Carnapa, v mnohem menší míře se dostane na jiné představitele VK (Schlick, Neurath) a několik stránek zabere i Popperovo myšlení, i když Popper členem VK nebyl.
Judt, T.: Zapomenuté 20. století: Osobnosti, události, ideje (překlad Petříček, Jan)
Skvělá kniha, která shrnuje, že z historie se lidstvo nepoučí a jen opakuje své chyby. Eseje v knize byly napsány mezi lety 1994 a 2006, ale Judtovy postřehy a předpovědi perfektně sedí na poslední dobu „od covidu k válce na Ukrajině“.
Neočekávejte syntetický výklad dějin 20. století, jde „jen“ o sbírku esejů o tématech, která Judta zajímala.
V knize naleznete například skvělé eseje „Exemplární intelektuál Arthur Koestler“ a „Elementární pravdy Prima Leviho“. Pěkně je vylíčen i Albert Camus v eseji „Albert Camus: „Nejlepší muž Francie“. A pobavíte se u eseje o marxistickém hovádku (to je moje etiketa, ne Judtova) Alhusserovi -„Marxistické“ výplody Louise Althussera (uvozovky ve slově marxistické jsou od Judta).
A tady je ukázka z úvodu knihy.
„Domnívám se, že v nadcházejících desetiletích budeme na období mezi pádem komunismu v letech 1989–1991 a katastrofickou americkou okupací Iráku pohlížet jako na roky, které sežraly kobylky: jako na půl druhého desetiletí promarněných příležitostí a politické neschopnosti na obou stranách Atlantiku. Příliš sebevědomě a bez dostatečné reflexe jsme 20. století nechali za sebou a směle vkročili do století následujícího zavinuti v pohodlných polopravdách: o triumfu Západu, konci dějin, americkém unipolárním momentu a nezastavitelném postupu globalizace a volného trhu.
Ve svém manichejském entuziasmu jsme se my na Západě spěšně zbavovali ekonomického, intelektuálního a institucionálního balastu z 20. století, kdykoliv to bylo možné, a povzbuzovali ostatní, aby se zařídili stejně. Přesvědčení, že tamto bylo tehdy a toto je nyní, obsáhlo mnohem více než jenom zastaralé instituce studenoválečného komunismu a jeho marxistickou ideologickou membránu. Nejen že jsme se toho z minulosti moc nenaučili; na tom by koneckonců nebylo nic tak zvláštního. Navíc jsme začali – ve svých ekonomických propočtech, politických praktikách, mezinárodních strategiích, ba i vzdělávacích prioritách – neústupně trvat na tom, že minulost nás ničemu zajímavému naučit nemůže. Jsme pevně přesvědčení, že žijeme v novém světě, jehož rizika a příležitosti nemají precedent.“
„Jsme pevně přesvědčení, že žijeme v novém světě, jehož rizika a příležitosti nemají precedent.“ A na Ukrajině zatím reprízují bitvy z druhé světové války.
Hempel, G. C.: Philosophy of Natural Science
Útlá, věcná, srozumitelná i pro laiky, precizní a logicky přesná knížka o 116 stranách, která vzešla z brilantního mozku Carla Gustava Hempela. Carl Gustav „Peter“ Hempel, který asi není v ČR moc znám, byl představitelem Berlínského kruhu. Berlínský kruh úzce spolupracoval s Vídeňským kruhem. Samotný Hempel je považován za jednoho ze zakladatelů tzv.deduktivně-nomologického modelu. Hempel se také bránil označení „logický pozitivismus“ pro myšlenky Vídeňského a Berlínského kruhu, protože měl za to, že i tradiční Comtův pozitivismus z 19. století s sebou nese metafyzické závazky, a preferoval raději termín „logický empirismus“. Hempel byl jedním z těch důsledných logických empiristů, kteří každé pořádně rozjeté filosofické sympozium pokazí opakováním roztomilého tvrzení, že „metafyzické vědění“ jakéhokoli druhu není žádné vědění, protože nemůžeme mít vědění o něčem, co je „meta“ – „za hranicemi našeho myšlení“.
Eilam, E.: Reversing: Secrets of Reverse Engineering
Kniha je skvělá, jen jsem se k ní dostal pozdě, protože většinu probíraných témat znám. Přesto pokud se zajímáte o „Windows Internals“, potřebovali jste někdy zrekonstruovat volání nějakého privátního API jen z assembleru, nebo jste se do programu pokusili zanést, řekněme, agresivnější antidebugovací techniky, nebo naopak jste se pokusili o reverse engineering programu, který třeba nevolá přímo API funkce z Windows, ale obfuskuje jejich volání, tahle kniha je přesně pro vás. Výborná, praktická, ale jak jistě víte, v tomhle oboru znamenají znalosti přece jen méně než praxe, kreativita a chuť sedět hodiny, dny a někdy i týdny nad zapeklitým problémem. 🙂
Kundera, M.: Nevědění (překlad Anna Kareninová)
Další Kunderova kniha v češtině. Jestli máte Kunderu rádi, kniha vás nezklame. Jestli jste skončili s Kunderou, protože je udavač, misogyn, tato kniha vás nepřesvědčí o opaku.
Ti z nás, kteří si myslí, že nostalgie a touha po starých časech lidí, kteří si na počkání vzpomenou, kdy tráva byla zelenější, o Vánocích byl sníh, a byl i bělejší, máslo bylo levnější, lidé byli na sebe hodnější a jejich penis poslušnější, je jen druh nevědění, si knihu jistě užili nebo užijí.
A jak píše sám Kundera ve svém slovníku pojmů, ideje v díle nejsou důležité.
„Nechuť, kterou chovám pro ty, kteří redukují dílo na jeho ideje. Hrůza, kterou mám být zatažen do toho, co se nazývá débat d’idées, ideový spor. Beznaděj, kterou ve mně vzbuzuje epocha zaslepená idejemi, lhostejná k dílům.“
Yalom, D. I.: Když Nietzsche plakal
I přes některé exaltované pasáže a přes (podle mě) ahistorické a z terapeutické a literární potřeby vycucané pojetí Nietzscheho se mi román líbil. Určitě se pobavíte. Renomovaný psychoterapeut málem podlehne svým běsům a z podsvětí v lidském podvědomí ho vyseká muž plný jiných démonů. Sám velký Nietzsche.
Kniha Když Nietzsche plakal je součástí takzvané filosofické trilogie od Yaloma. Léčba Schopenhauerem je také skvělá kniha. První kniha trilogie, Případ Spinoza, je bohužel stále vyprodaná a zatím jsem ji nečetl.
Dostojevskij, F, M.: Zločin a trest
Kniha, kterou jsem přečetl znovu asi po 23 letech. Občas se k některé knize vracím, abych si ověřil, že ještě nejsem imunní vůči svodům skvělé literatury. Přečetl jsem totiž předtím oba díly Šikmého kostela, ze kterého byla Petra nadšená. Já už tak nadšený nebyl. A moje hodnocení prvního dílu „furt tam ženský dřou a šúrujou jak na vojně“ a druhého dílu „furt tam hlavně ženský trpěj pod tíhou historie, kterou všichni známe“, Petru nepotěšilo. 🙂 A říkal jsem si, že moje nedocenění Šikmého kostela může být dáno momentální čtenářskou únavou v parném létě. A proto jsem přečetl znovu Zločin a trest. Pro spoustu lidí prý nudnou knihu, a byl jsem, stejně jako před lety, nadšený z toho, jaký je Dostojevskij genius, když popisuje emocionální bordel ve vlastní duši i duševním světě ostatních. Bordel, který vyšúrovat nejde.
A následuje rychlý přehled knih, které dostaly čtyři hvězdy.
Barnes, J.: Muž v červeném kabátě (překlad Petr Fantys)
Zábavné, jestli máte rádi dekadenty, fin de Siècle , belle epoque, dandysmus, Oscara Wilda.
A zcela odlišné od toho, co jsem od Barnese čekal. Nejde o román, spíš o esejistickou doku-fikci, pro kterou je odrazovým můstkem portrét lékaře Pozziho (v červeném kabátě, který nemusí být vůbec kabátem).
kol. autorů.: Zásady liberálního řádu
Skvělá kniha, ve které jsou nejlepší Hayekovy eseje o poznání, v nichž navazuje na myšlenky K. R. Poppera. Ale i další eseje stojí za přečtení v době, kdy „liberálové“ (ty uvozovky jsou důležité) tleskají omezování svobody slova nebo zaměňují negativně vymezenou svobodu s odpovědností. A ti nejpitomější tvrdí, že svoboda smět si pořídit jachtu je shodná se svobodou moci si pořídit jachtu. V téhle knize lžiproroci „liberalismu“ naštěstí hlas nedostali.
Výborně napsaná parodie různých thrillerů. Nechci spoilovat, ale některé úvodní věty kapitol jsou skvělé.
Třeba první věta z Anny Kareniny, ve které se místo o šťastných a nešťastných rodinách mluví o letech s turbulencemi/bez turbulencí.
Fitzgerald, F. S.: Velký Gatsby (překlad Martin Pokorný))
Tvrdý, F.: Turingův test: Filozofické aspekty umělé inteligence
Velmi slušný přehled názorů na Turingův test.
Lukeš , I.: Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu.
Kershaw, I.: Na horské dráze: Evropa v letech 1950-2017
Jacobson, H.: Shylock is my name
Ouředník, P.: Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku.
Lidin, S.: Expert IL 2.0 assembler
McEwan, I.: První láska, poslední pomazání (překlad Ladislav Senkyřík).
Barry, D.: Dospěju až umřu (překlad Jana Dušková)
Gould, S, J.: Dinosauři v kupce sena. Úvahy o povaze přírodních věd. (překlad Zbyněk Roček)
Fowler, M.: Domain Specific languages
Peregrin, J.: Člověk a pravidla
Traub, J.: Liberalismus. Krize, prameny, přísliby. (překlad Martin Pokorný)
Loukotková, J.: Není římského lidu. (v rámci cyklu čteme znovu po 20 letech)
Život po Posterous 